V neděli 13.10. jsme se po dlouhé době opět všichni sešli za šachovnicemi, abychom rozehráli novou sezónu 2. ligy. Hned na úvod jsme hostili velmi prestižní souboj s Lokomotivou Brno, tedy týmem, z jehož popela povstal náš klub.

Dle papírových předpokladů jsme měli být mírným favoritem my, kdy jsme na téměř všech deskách měli mírnou elovou převahu. Na první a sedmé dokonce byla tato převaha dokonce výrazná. Samotný průběh zápasu byl ovšem nesmírně vyrovnaný a také dramatický. Jako první jsem dohrál já, když jsem v Grunfeldově indické obraně černými kameny nezvolil proti Karlu Kratochvílovi vhodný postup a brzy jsem se dostal pod tlak. Další průběh partie sice nebyl nejpřesnější ani za jednu ze stran, ale i tak se mé problémy staly za krátko neřešitelnými (0:1). Následně dohrál svou partii Tonda Továrek, který získal ve střední hře proti Jarku Veselému pěšce, ale vzhledem k tomu, že jsou všechny věžovky remíza (a co teprve dvouvěžovky), skončila tato partie remízou (0,5:1,5). Stav zápasu se nám povedlo srovnat díky partii na druhé šachovnici, kde Kristýna černými kameny přehrála ve střední hře Martina Nehybu a ten se musel po hrubé chybě vzdát (1,5:1,5). Bohužel pro náš ovšem svou partii nezvládl Kyryl Slepov a v časové tísni soupeře se uchýlil k známé chybě. Začal sám hrát rychle. To ho bohužel stálo kvalitu a následně i partii (1,5:2,5). V tuto chvíli jsem byl poprvé v sezóně donucen vstoupit do osudu zápasu z pozice kapitána. Na třetí šachovnici hrající Adam Dvořák totiž našemu Jirkovi Musilovi nabídl remízu. Vzhledem k průběžnému stavu zápasu a také tomu, že snad v žádné z dohrávaných pozic jsem neměl pocit, že bychom stáli lépe, jsem Jirkovi doporučil nabídku odmítnout. V dalším průběhu si nejspíše již ve výrazně lepší pozici položil otázku: „Proč si nenechat svázat věž, když můžu?“ a po pár tazích byl donucen partii vzdát (1,5:3,5). V tu chvíli jsem ovšem asi poprvé v zápase začal věřit, že můžeme vyhrát. Jako první načal obrat Petr Skácelík, kdy dlouho bojoval v pozici s pěšcem více, jeho soupeř měl ovšem kompenzaci v aktivitě figur. Petr se mě následně dlouho snažil přesvědčit, že právě v této pozici stál lépe on a ne jeho soupeř, jak jsem se domníval. Každopádně se Petrovi povedlo svého soupeře přehrát a ten se pak po nekorektní oběti kvality vzdal (2,5:3,5). Vyrovnat stav zápasu se povedlo nováčkovi v našem týmu Petru Mlýnkovi, který získal proti Janě Zpěvákové ze zahájení malou, ale dlouhodobou výhodu. Tato výhoda se posléze přelila do výhody soupeřky, vzniklá věžová koncovka byla ovšem již mnohem lepší za našeho hráče. Ten si díky dobré technice nenechal vítězství ujít (3,5:3,5). O vítězi zápasu tedy rozhodla až poslední partie, ve které hrál náš Jarda Bureš proti Evě Kulované. Průběh partie jsem nestihl zcela sledovat, ze zahájení ovšem vznikla divoká pozice při nestejných rošádách. Eva v ní obětovala (ztratila) kvalitu, měl jsem ale pocit, že stála lépe. Jardovi se ovšem povedlo z problémů vybruslit a následně obětoval kvalitu zpět za neodvratitelný útok při nestejnobarevných střelcích. Tím dokončil obrat ve skóre (4,5:3,5).

První zápas se nám tedy povedlo po velkém dramatu zvládnout a nezbývá nám než si přát, aby i nadcházející zápasy vždy měli šťastný konec.