Milí Jezdci,
abyste byli v obraze a protože nás Vídeň nadchla, podrobně Vám popíšeme, jak se to vše seběhlo a jak se nám tam líbilo.
VIENNA CHESS OPEN, 18. ročník – to zní honosně. Už měsíc před zahájením jsme sledovali, jak se každý den dramaticky rozšiřuje počet přihlášených účastníků. Těsně před začátkem přesáhl úctyhodných sedm set šachistů, rozdělených do čtyř skupin A, B, C, D podle výkonnosti. Nás zajímala skupina B, kde bylo cca 220 účastníků s ELO do 2000.
Papírovým favoritem, nasazeným jako č. 6, byl Michal Šípek, doplňoval ho autor tohoto článku Antonín Továrek ml., podle vlastního přesvědčení na startu černý kůň turnaje, a Antonín Továrek st., který mohl příjemně překvapit a také nakonec překvapil.
Ouha nastalo hned při prezenci, kdy se pořadatelé rozhodli rodinu Továrků rozprášit a znemožnit jim účast v turnaji B. Autorovi tohoto článku, když se podivoval nad tím, proč ho přeřadili do turnaje A, pořadatelé při prezenci vysvětlili, že vycházejí z jeho ELO ČR 2023, a to přesto, že FIDE ELO nemá, a zato má rakouské ELO výrazně pod 2000. Měl jsem připravenu argumentaci, že v Rakousku musí brát v potaz přece to rakouské a po národním českém jim nic není, to dá rozum. Ale odzbrojili mě prohlášením, že oni berou vždy to nejvyšší. Smířen s tímto rozuzlením jsem odcházel usednout za šachovnici a bojovat v prvním kole se soupeřem silnějším nejméně o 250 ELO bodů.
To nebylo všechno. Když totiž zjistili, že toho Továrka už přeřadili z turnaje B do turnaje A a on se jim přesto záhadně objevuje opět v turnaji B, tak ho prostě vyškrtli. Chudák táta, asi v tu chvíli poprvé litoval, že dal svému synovi stejné křestní jméno, jako má sám. Přestože byl řádně přihlášený, tak musel minutu před zahájením turnaje řešit, jaktože není v rozlosování uveden. Vše se podařilo na poslední chvíli zdárně vyřešit a původně lichý účastník turnaje, „málčik“ ruského původu byl odsouzen v 1. kole k porážce od mého táty.
Nutno zdůraznit, že to byl poslední a jediný organizační zádrhel v celém turnaji. Krásné prostředí vídeňské radnice umocňovalo vznešenou atmosféru celého turnaje. Do budovy v novogotickém stylu (odpusťte laikovi, pokud se plete v určení architektury) se vstupovalo po širokém dvouřadém symetrickém schodišti s červeným kobercem a nahoře se vešlo do slavnostního sálu s vysokým pseudogotickým stropem, kde už na účastníky čekalo přes 300 šachovnic a nádherné zdobené lustry zavěšené z vysokého stropu zdánlivě až těsně nad šachovnicemi. Pro velký zájem účastníků byl kromě slavnostního sálu vyčleněn ještě jeden menší sál, kde se bojovalo o body v turnaji C a D. Po organizační stránce vše klapalo jak švýcarské hodinky. Praktickým organizačním opatřením byla celá velká místnost asi s padesátkou šachovnic určená výhradně k analýze partií. Takže zatímco v hlavním sále bylo šachisticky hrobové ticho, v této místnosti to bzučelo jako v úle, ale nikomu to nebylo na obtíž.
Na úvod nás všechny pozdravil vídeňský starosta, popřál nám hodně úspěchů, jako bychom snad mohli vyhrát všichni, pořadatelé přidali pár organizačních pokynů a pak už většina účastníků poprvé uchopila do rukou pěšce, výjimečně někteří JEZDCE, a začali mačkat hodiny.
Výsledky našich JEZDCŮ si každý může přečíst na chess-results (http://www.chess-results.com/tnr89387.aspx?art=25&fedb=CZE&lan=5&flag=30&wi=821), tak je zde nebudu otrocky přepisovat. Upozorním jen na to, jak famózně rozjel turnaj Michal Šípek, který měl po šestém kole 100 % a v průběžném pořadí 1. místo. Až do šestého kola si pronajal 2. šachovnici, která mu evidentně svědčila, a postupně odpadali jeden jeho soupeř za druhým. Michal se vyhnul pátému nasazenému Srbovi Živojinu Živkovičovi, který si neustále na první desce stěžoval na to, že někdo stojí mezi šachovnici a oknem a stíní mu. Po prohře v šestém kole si dostěžoval a už nedostal příležitost si na stínění na první šachovnici stěžovat znovu. Jisté psychopatické sklony se projevovaly i u jiného výrazného účastníka B turnaje, Martina Pechy (ač s českým jménem, tak jde o Rakušana), který měl potřebu v průběhu hry neustále čistit (i virtuální) smítka na šachovnici, čímž některé soupeře vyváděl z rovnováhy. Bohužel se jím nechal vytočit v sedmém kole i Michal Šípek a utrpěl jedinou porážku v turnaji. Podle jeho vlastních slov ho však více mrzely dvě následné remízy v osmém a devátém kole, kdy měl obě partie vyhrané, než partie s Pechou, kterou prostě nezvládl a po zásluze prohrál. Celkových sedm bodů z devíti díky fantastickému pomocnému hodnocení (co jiného taky ve švýcaru čekat po úvodních šesti výhrách) stačilo Michalovi na nádherné čtvrté místo (mezi více než 200 účastníky!).
Celkovým vítězem se stal drobný sympatický klučina, ne více než desetiletý, maďarského původu, Dominik Horváth s 8 body z 9. Toto jméno si zapamatujte, protože o něm ještě uslyšíme. Dominik zaútočil úspěšně na čelo ze zálohy s půlbodovou ztrátou ze čtvrtého kola. Když drtil v osmém kole do té doby stoprocentního podivína Martina Pechu, nebyl v celém sále nikdo, kdo by mu nefandil. Dominik vybral věcné i finanční ceny a poháry snad ve všech kategoriích kromě seniorské a jen za tento turnaj zlepšoval ELO cca o 100 bodů!! Martin Pecha skončil za ním o půl bodu druhý, spolu se třetím Řekem Giorgem Batzopoulosem. No a čtvrtý byl využvítekdo. Michale, gratulujeme!
Úspěšné vystoupení jundrovských JEZDCŮ v turnaji B podtrhl ještě můj táta. Se ziskem 5,5 z 9 a skalpem několika „devatenáctistovek“ si zvedl nejen ELO, ale i sebevědomí. Celkové 49. místo při startovním čísle 136 je krásný výsledek. Za sebou nechal i Luďka Fuchse (ELO 1933), 55. místo též s 5,5 z 9, z parťáckého brněnského Durasu.
O poznání méně nás zajímalo čelo A turnaje, když jediný JEZDEC v turnaji jsem byl já a moje ambice při mediánu ELO účastníků 2151 nesahaly výše, než se podívat někam doprostřed startovního pole z celkových 400 účastníků. Solidní výsledek tak pro mě může být celkový bodový zisk 4 bodů z 9, kdy jsem porazil všechny soupeře s ELO pod 2000 (jak by mi to asi bývalo šlo v B turnaji?) a bohužel prohrál se všemi protivníky s ELO nad 2100. Soupeř s ELO 2000 až 2100 proti mně neusedl ani jednou. Švýcarský systém s tímto počtem účastníků vás nenechá uprostřed startovního pole narazit na rovnocenného soupeře. Vždy vám po výhře naordinuje někoho s astronomickým ELO, a když vás sejme, můžete se pomstít na někom slabším. Asi nezbývá, než abych se naučil porážet i ty 2100 a výš.
(Podnětné vylepšení švýcarského systému navrhoval Michal Šípek, kdy by soupeři se stejným počtem bodů byli vzájemně párováni nikoli první půlka proti druhé dle ELO ve startovní listině, ale primárně podle pomocného hodnocení získaného v průběhu turnaje. Bylo by to spravedlivější, protože by při skládání dvojic dostaly přednost okamžité výsledky před historickými papírovými předpoklady. Byla by i větší šance narazit na rovnocenného soupeře. Co na to organizátoři turnajů?)
V áčku po počátečním zaváhání (1/2 ze 2) podal spolehlivý výsledek Neklan Vyskočil, když závěrečná kola už odehrál převážně na onlinových šachovnicích. Onlinových bylo celkem 36 nejvyšších desek, (z toho prvních devět šachovnic automaticky přenášených na promítací plátno do místnosti určené pro diváky). A tak se na chess-results můžeme pokochat i některými Neklanovými partiemi. S výsledkem 6 z 9 byl asi spíše nespokojen, byť kdokoli ze zbývajících našich účastníků A turnaje by se nad takovým výsledkem rozplýval štěstím. Pěkný výsledek na svoje ELO (1952) dosáhl Pavel Krupica z Kuřimi (4 z 9) a Petr Bláha (ELO 2080; 5 z 9).
Zklamáním asi dopadl turnaj pro nasazenou jedničku a největší celebritu turnaje Ivana Sokolova (ELO 2656), který po dvou porážkách a jedné remíze skončil až devatenáctý. Naopak usmíval se vítěz, GM Stanislav Novikov, jak jinak než z Ruska, který byl nejúspěšnější z početné skupinky sedmiapůlbodových. Když se vyhlašovaly konečné výsledky A skupiny a pořadatelé postupně vyvolávali hráče umístěné v druhé desítce, naklonil se ke mně Michal Šípek a povídá: „Znáš ten vtip, jak se ptají velmistra, jak dopadl v turnaji?“ Zakroutil jsem hlavou a Michal pokračoval: „Skončil jsem druhý.“ „A kdo byl před Vámi, velmistře?“ „No, já byl druhý a přede mnou byl autobus Rusů.“ Je pravda, že první desítka byla naopak národnostně velmi pestrá, takže to záhy přestalo vypadat jako na uzavřeném šampionátu Ruska.
Já sám jsem si zahrál s Francouzem, Italem, dvěma Němci, jedním Iráčanem naturalizovaným v Rakousku, s jedním Uzbekem, rovněž žijícím ve Vídni, a třemi originálními Rakušáky. Takže mezinárodní turnaj jak má být i pro výsledkově průměrného účastníka. Celkový příznivý dojem z turnaje umocnily nejen slavnostní prostory vídeňské radnice, ale i příjemná nedělní ranní procházka po centru Vídně s nakouknutím do Stefansdomu a do McDonalda, stejně jako sympatická akce sponzora – možnost návštěvy krásných lázní Therme Wien (či aquaparku, chcete-li) v Oberlaa, pro účastníky turnaje po celou dobu turnaje zdarma. Ani tuto příležitost jsme si v sobotu po partii nenechali ujít.
Turnaj jsme si krásně užili, všichni tři JEZDCI se vrátili domů nadšení a obohacení o spoustu šachových i nešachových zážitků. Velké poděkování patří Paulu Horakovi (rakouský šachista, organizátor a mecenáš šachu z ŠK Zwettl), že nám zajistil ve Vídni nocleh u svého bratra ze soboty na neděli a my nemuseli v neděli ráno vyjíždět na poslední kolo z Brna před osmou hodinou ráno.
Mrzí nás jen to, že Vídeň tento krásný turnaj pořádá jenom jednou za dva roky, ne každoročně. Poslední postřeh zajímavý i pro nešachisty: když se budete vracet z Vídně do Brna cestou přes Mikulov, pravidelně budete narážet na dlouhou popojíždějící kolonu před semaforem v Poysdorfu. Dejte si proto do navigace Grosskrut a pak Reintal, krátce před Poysdorfem odbočíte z hlavní cesty a dojedete po silnici č. 47 bez kolony a bez kamionů do Břeclavi místo do Mikulova. A to cestou, která je délkou srovnatelná s tou mikulovskou. Z Břeclavi můžete až k Olympii uhánět po dálnici, když se nikdo nedívá, i stošedesátkou.
Šachu zdar a JEZDCŮM zvlášť!
Antonín Továrek
JEZDCI JUNDROV