Jezdci „B“ – Duras „E“ po urputné bitvě 5:2

Domácí premiéru jsme si odbyli tento čtvrtek, v den, kdy se konával lampiónový průvod – 7. listopadu. Duras „E“ patří k nejsilnějším týmům v městském přeboru, navíc p. Moulis je v AS Clubu jako doma, takže jsme očekávali soupeře, kterého neradno podcenit. Durasu několik hráčů chybělo, přesto byli nebezpeční.

Elementární poučka jakéhokoli trenéra říká, že vítězná sestava se nemění. I proti Durasu jsme tak nastoupili v základní sestavě. A doufám, že nás toto pravidlo přiměje odehrát ve stejné sestavě celou sezónu.

Jako již tradičně nejrychleji dobojovaly naše zadní desky. Broňkovi na šesté desce nelze zazlívat rychlou remízu, když jsme hráli proti Durasu, se kterým ještě donedávna hrával na jedné straně stolu. Olda na pětce sice poměrně rychle zkonil svou partii, ale dáme mu šanci na reparát. Slíbil, že se do příště naučí hrát šachy, a my mu věříme. Táta na sedmičce bojoval urputně, stále měl poziční převahu, ale podle výsledku soudě, na výhru to nestačilo. Stav zápasu tak byl 1:2 a výhry na prvních čtyřech šachovnicích byly v nedohlednu.

Michal na čtyřce soupeře černými kameny tlačil ve střední hře na dámském křídle, kam si soupeř zarošoval svého krále. Po přechodu do koncovky byl na tom Michal zase o něco lépe. Ale až když jsem viděl závěrečnou fázi Michalovy správně postavené věžovky s posledním osiřelým e pěšcem dvě řady do dámy, uvědomil jsem si, že se Peťovy lekce začaly konečně zúročovat. Michal vyhrál a bylo vyrovnáno – 2:2.

Pojďme o desku výš. Já jsem dle důrazně připomínané poučky vylepšoval figury, seč to šlo. Mou pýchou byl nesestřelitelný jezdec na e4, který napadal a kryl všechno. Peťa by z něj byl nadšený a neváhal by za něj dát i věžku. Soupeřův střelec na g7, blokovaný bílými pěšci e5 a f4, se s mým manekýnem na e4 rozhodně nemohl měřit. Ve věžovce jsem stál lépe, ale dosud ne vyhraně, když jsem na soupeři – panu Fuchsovi zpozoroval, že není ve své kůži. Zatím se mi nikdy nestalo, že by o výsledku mé partie rozhodly zdravotní potíže soupeře. Tentokrát bohužel ano a musím říct, že taková výhra mě vůbec netěší. Pana Fuchse zřejmě velmi bolela záda. Netuším, jestli se k tomu nepřidaly ještě nějaké další zdravotní komplikace, jednu chvíli jsem se bál, že jde o infarkt. Ještě dlouhou dobu po partii pan Fuchs jen seděl na židli a vzpamatovával se. Posíláme pozdrav na Duras a přejeme panu Fuchsovi, ať je v pořádku a fit.

Za stavu 3:2 se hrálo už jen na prvních dvou šachovnicích. Karel na jedničce zvolil lišáckou strategii: „Přejdu do remízové koncovky a tu už vyhraju.“ Pravda, tento geniální postup dokázal tým docenit až po úspěšném završení Karlovy partie.

Závěrečné hrátky s časem Tondy Seidla jsme tak díky stavu 4:2 sledovali už v poklidu. Když měl Tonda i pan Moulis na hodinách 6 minut, Tonda se na čtyři minuty zamyslel. Někdo z diváků v tu chvíli zavtipkoval: „Uvidíte, že Tonda vyhraje na čas.“ Tondův střelec a jezdec bojoval proti věži p. Moulise, pěšců na obou stranách poskrovnu. Způsob, jakým se Tondův pěšec „h“ stal nejsilnějším kamenem na šachovnici, aniž by Tonda dovolil soupeřovi proniknout králem k „h“ pěšci, stojí za zaznamenání. Když pak pan Moulis skutečně překročil čas, stála už na šachovnici Tondova černá dáma, zatímco bílý o svou skorodámu na sedmé řadě přicházel. Tondovi zbylo na hodinách pouhých 11 vteřin! Nechci domyslet, o kolik bychom zestárli, kdyby zápas nebyl rozhodnut už před touto poslední partií.

Sláva vítězům, čest poraženým! Musím uznat, že Duras hrál velmi dobře a při troše štěstí mohl pomýšlet i na bodový zisk. Štěstí však tentokrát stálo při nás.

Přejeme panu Fuchsovi ještě jednou rychlé uzdravení a těšíme se už příští týden na bystrcké olejáře.